Máme papeže!

Po nedávné abdikaci Benedikta XVI jsem usoudil, že nastal nejvyšší čas seznámit se s průběhem konkláve a jako ideální volba se přímo nabízelo zkouknutí filmu, který dle zdejší galerie sliboval divákovo zasvěcení spíše odlehčenou formou. Jak jsem se mýlil... Habemus Papam je excelentně zahrané drama o křehkém člověku, kterého semelou dějiny a v panické hrůze v sobě nedokáže najít duševní sílu, aby zodpovědně vedl stamiliony souvěrců. Michel Piccoli ve své roli doslova exceluje, troufnu si tvrdit, že jednoznačně předvedl oscarový výkon. Nečekaným sparingpartnerem mu byl (aspoň pro mě) dokonalý Jerzy Stuhr. Polský komik, kterého mám z dětství zafixovaného jako přehrávajícího klauna z kultovní socialistické scifi Sexmise, nenápadně vyrostl ve velkého charakterního herce a v Morettiho filmu své schopnosti náležitě prodal. Snad jen pan režisér byl na plátně déle než by se slušelo, měl jsem pocit, že příběh by se bez jeho postavy poměrně dobře obešel, ale to je jen taková drobná vada na kráse, kterou rád odpustím. 9/10 (08.03.2013)

„Jsem herec“ Také papežové mají své dny. Moretti odolal pokušení pojmout nakouknutí do zákulisí nejmocnější instituce dneška jako frašku, které není nic svaté a raději rozehrál úsměvnou skupinovou terapii bez jednoznačných vítězů a poražených (největší rozdíl oproti v obrysech podobné Králově řeči). Film se ubírá vpřed rychlostí papamobilu, ponechávaje dostatek času a prostoru pro drobnokresbu muže s rodičovským deficitem a problémem přijmout svou novou roli. Ve vší vážností natočené a odehrané drama jednoho muže (žádné vtípky založené na konfrontaci Jeho svatosti se světem bezvěrců) je prokládáno satirickými šťouchanci do fungování zapouzdřeného mikrosvěta továrny na víru. Moretti neříká „takhle ano, takhle ne“, nestraní ani svému psychoanalytikovi, jenom otázky tradičně zodpovídané s neochvějnou jistotou podrobuje pohledu člověka pochybujícího (nikoli rovnou člověka skeptického). Jistý není Bůh ani Freud, pomoz si, jak umíš. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Renesco, noriaki (29.03.2012)

mdlému tempu první třetiny se po půl hodině zdárně povedlo mě uspat, tudíž jsem následující půlhodinu vyplnil vytlačováním struktury dřevěné lavice v Modré posluchárně Filozofické fakulty UK do svého čela, abych se pak následně pronudil i závěrečnou třetinou filmu.. takže ne zcela "oprávněné" hodnocení, ale tohle mě prostě minulo.. (03.04.2012)

Myslím, že nejde tak zcela o film o církvi, ale spíš je zaměřen na jedince. Je to film o člověku, který, ač nepochybuje o své víře (a to fakt nemusí být jen křesťanská víra), tak najednou začne pochybovat sám o sobě. Jo, to je asi to, co se mi na filmu - pár minut po jeho skončení - líbilo nejvíc. Ono by to asi bylo na čtyři hvězdičky, ale Michel Piccoli mě úplně rozsekal. Jeho pocity (respektive pocity právě zvoleného papeže) byly zahrány tak dobře, že nemůžu jinak. Atmosféra konkláve, které zkrátka trvá tak dlouho, dokud nevjyde z komína bílý kouř, je zachycena perfektně. Líbila se mi i postava výstředního ateisticky laděného psychoanalytika (který se bavil na účet kardinálů), bláznivého herce, odhodlaného tiskového mluvčí. Celý ten Vatikán, konkláve, dětinští kardinálové, Řím, Morettiho humor, italština a Michel Piccoli - film jako celek mi prostě sedl. (27.03.2012)

Z Máme papeže! mohla být výborná situační komedie, protože úvodních 20 minut uběhne ve velkém stylu. Ale v kolonce režie je současná italská hvězda Nanni Moretti, a proto je putování a rozjímání jednoho utíkajícího papeže velmi pomalým filmem a spíše psychologickou sondou do, vlastně tragické, postavy, namísto klasické řachandy. Čest komedii zachraňuje alespoň vtipný volejbalový turnaj (jak italské) bandy postarších, velmi nesportovních kardinálů. 60 % (20.11.2013)